Dead Kennedys

 Asi každý kdo někdy kolem punku apoň projel vlakem, zná kapelu Dead Kennedys. Společně se Sex Pistols a Ramones to bývá (nebo aspoň bývala) jedna z prvních zahraničních kapel, se kterou se začínající pankáč setká.

 Já jsem jejich songy zpočátku znal jen z coverů od Telexu nebo Novoduru, jejichž zrychlené a skoro neposlouchatelné nahrávky na kazetách kolovaly tenkrát po jižních Čechách. Jako správnej českej pankáč jsem ze začátku odmítal kapely, co nezpívaly česky nebo slovensky, takže se mi sice Dead Kennedys líbili, ale nahrané na kazetě jsem je neměl.

 To se změnilo, až když jsem si v sedmnácti opravil gramofon po rodičích, a jako první desky jsem si objednal právě všech pět (čtyři) řadovek Dead Kennedys.

 Po počátečních rozpacích a snaze vyluštit z bohatých bookletů, o co vlastně jde, jsem si asi taky poprvé uvědomil, že texty v punkových písních nemusí být jenom polodementní buranské výplody, ale můžou mít taky hlavu a patu.

 Dead Kennedys vznikli v červnu 1978, když si dvacetiletý Raymond Pepperell, zvaný East Bay Ray, po návštěvě ska-punkového koncertu v sanfrancisském klubu Mabuhay Gardens dal do novin The Recycler inzerát, že shání lidi do kapely.

6025, Biafra, Fluoride, Ray

 V první sestavě se záhy setkali dvacetiletý zpěvák Jello Biafra (Eric Reed Boucher), stejně starý kytarista East Bay Ray, devětadvacetiletý basák Klaus Flouride (Geoffrey Lyall) a bubeník Ted (Bruce Slesinger).

 V této sestavě vznikají první demonahrávky. Hned v červenci přibírají druhého kytaristu s podivnou přezdívkou 6025 (Carlos Cadona). 19. července 1978 odehrávají první koncert v již zmíněném klubu Mabuhay Gardens.

 Hned nato začali koncertovat pravidelně, ale kvůli jejich provokativnímu jménu museli často hrát pod pseudonymy jako The DK´s, The Sharks, The Creamsicles nebo The pink twinkies. Hodně rozruchu vyvolal jejich koncert 15. listopadu 1978 v Mabuhay Gardens na patnácté výročí atentátu na JFK. Biafra pak (marně) vysvětloval, že název Dead Kennedys nemá být útok na rodinu Kennedyů, ale má upozornit na to, že skončila doba Amerického Snu.

6025

 V březnu 1979 opustil kapelu 6025, u kterého se teď na chvilku zastavím. Do kapely přišel týden před prvním koncertem a vydržel tam sedm měsíců. Hrál na druhou kytaru, i když někdy bývá omylem označován za bubeníka. Napsal sedm songů, ale odešel z kapely ještě před nahráváním prvního alba. Na něj byl pak při natáčení pozván jako host.

 Z kapely odešel, když se situace mezi ním a Biafrou tak vyostřila, že se spolu málem porvali. Později mu snad byla diagnostikována nějaká forma schizofrenie a byl zbaven svéprávnosti. Léta se prý snažil napsat křesťanskou rockovou operu, ale vzhledem k jeho psychickému stavu zůstane asi nedokončená.

 Po jeho odchodu zkoušeli Dead Kennedys řadu kytaristů a dokonce i klávesáka, ale nakonec zůstali (naštěstí) ve čtyřech s jednou kytarou.

 V červnu 1979 vychází první singl California über alles na nezávislém labelu Alternative Tentacles, který si pro tuto příležitost založili Jello Biafra a East Bay Ray. Následovalo úspěšné tour po východním pobřeží.

 25. března 1980 byli DK pozváni k vystoupení na Bay Area Music Awards v San Franciscu, kde měli zahrát svůj „undergroundový hit“ California über alles. Akce byla pořádána jedním velkým hudebním vydavatelstvím a Dead Kennedys měli akci dodat punc tzv. nové vlny.  

Fluoride, Biafra, Ray, Ted

 Na pódium přišli oblečení v bílých košilích s namalovaným velkým černým S. Po patnácti sekundách Biafra přerušil song výkřikem: „Počkat! Zrovna jsme dostali důkaz, že už jsme dospělí. Už nejsme punk rocková kapela, jsme new wave kapela.“ Poté si všichni přehodili ze zad dopředu černé kravaty, které jim z černých S vytvořili znak dolaru a spustili song Pull my strings, jízlivý satirický útok na poměry v hudebním průmyslu.

 Text obsahuje mimo jiné taky větu: „Je moje péro dost velký a můj mozek dost malej na to abyste ze mě udělali hvězdu?“ (Is my cock big enough, is my brain small enough, for you to make me a star?) Píseň také odkazuje na tehdejší „novovlnný“ hit My Sharona od kapely The Knack.

 Pull my strings byla zahrána jen jednou při této příležitosti a nahrávka z této akce byla potom vydána na „posmrtném“ kompilačním albu Dead Kennedys - Give me convenience or give me death z roku 1987.

 V květnu roku 1980 nahrávají a vydávají singl Holiday in Cambodia. Biafra v textu svým ironickým způsobem útočí na východní totalitní systémy a zároveň i na západní lhostejnost a povýšenost.

Fresh fruit...

 V září pak vychází ve Velké Británii jejich první album, Fresh fruit for rotting vegetables, kde se v UK album chart dostává na 33. místo.

 V únoru 1981 odchází z kapely bubeník Ted, který se chce věnovat architektuře a místo něj nastupuje D.H. Peligro (Darren Henley).

D.H.Peligro

 Někdy v této době vyvíjí kytarista East Bay Ray nátlak na ostatní, aby podepsali smlouvu s major labelem Polydor Records. To Biafra odmítá a prohlašuje, že jestli ostatní podepíšou, on odejde z kapely. Společnost Polydor nakonec sama ztratí zájem, když se dozví, že další singl se bude jmenovat Too drunk to fuck. Ten vychází v květnu 1981 ve Velké Británii, kde způsobí nemalé rozpaky v BBC. Je pro jistotu uváděn pod zkráceným názvem Too drunk.

 Roku 1981 taky vychází EP In god we trust, Inc. Obsahuje osm skladeb a je znát zřetelný posun v hudbě směrem k rychlému agresivnímu hardcoru. Texty útočí na organizované náboženství a církve, na neonacisty, na Ronalda Reagana, jedovatý pesticid chlordecon a tak podobně. Obsahuje také lounge jazzovou předělávku California über alles pod názvem We´ve got a bigger problem now. Na obalu je zlatý Ježíš Kristus ukřižovaný na kříži z dolarových bankovek.

Plastic surgery disasters

 O rok později vychází další album Plastic surgery disasters. Fotka na obalu se jmenuje Hands a vyfotil ji roku 1980 fotograf Michael Wells v Ugandě. Tento jeho snímek vyhrál soutěž World press foto.

 Tato deska Dead Kennedys se vrhá docela jiným směrem. Opouští ve většině skladeb klasickou punk/hardcorovou formu a mísí různé vlivy a styly. Občas zazní trubka, občas zabrousí do surf rocku, ale jsou to pořád oni. Přijde mi, že jednotlivě ty songy tak super nejsou, ale album jako celek je asi moje nejoblíbenější od Dead Kennedys. Vždycky ho poslouchám celý od začátku do konce.

 V této době se také z kapely stává spíš politická entita kritizující Ronalda Reagana, sociální nespravedlnost, církve, líné namyšlené boháče a spoustu dalších nešvarů konzumní společnosti. A i když s jejich (spíš Biafrovo) názory kolikrát nesouhlasím, tak texty jsou napsané tak dobře kousavě a ironicky, že mi to vůbec nevadí.

Dead Kennedys jsou tehdy nesmírně populární a koncertují po celých Spojených státech, západní Evropě a Austrálii. 

Frankenchrist

 Celá léta 1982 až 1984 jezdí po koncertech a starají se o svůj label Alternative Tentacles. Zároveň připravují materiál na další desku a ta konečně vychází roku 1985 pod názvem Frankenchrist.

 To je další deska, kterou musím poslouchat celou a taky se střídá se zmíněnou Plastic surgery disaters na místě mojí nejoblíbenější desky od Dead Kennedys. Je znát, že hudebně i textově dost vyspěli, písně jsou povětšinou temnější a depresivnější a deska jako celek nemá chybu. Zazní opět nějaká ta trumpeta, občas i syntezátor a texty se opět strefují do svých cílů tak, jak mají.

Plakát k albu Frankenchrist

 Zárověň je to ale deska, která jim způsobila nejvíce problémů. V původním vydání byl totiž k desce přiložen plakát od H.R. Gigera Work 219: landscape XX, známý také pod názvem Penis landscape.

 V prosinci 1985 si v krámku Wherehouse Records v Los Angeles County tuto desku koupila jistá náctiletá slečna. A její starostlivá matka poslala stížnost, nebo spíš udání, kalifornskému nejvyššímu státnímu zástupci a losangeleskému prokurátorovi.

 V roce 1986 byli členové kapely společně s dalšími lidmi obviněni z něčeho jako je u nás ohrožování mravní výchovy mládeže. Dopustili se údajně přestupku proti kalifornskému zákoníku, za což jim v jejich případě prý hrozil rok v místním vězení a pokuta 2000 dolarů.

 Jello Biafra také tvrdí, že mu v této době vládní agenti prohledali dům.

 Obžaloba se nejprve pokusila předložit porotě samotný plakát jako důkaz šíření obscénních materiálů, ale soudkyně Susan Isacoffová nařídila, že věc musí být posuzována v celkovém kontextu i s hudbou a texty.

 Obžaloba proti původním třem obžalovaným, Ruth Schwartzové (majitelce nezávislé distribuční sítě Mordam Records), Steve Boudreauovi (dodavateli alba do krámku Wherehouse Records) a Salvatore Albertimu (majiteli společnosti, která desku vylisovala), byla odložena kvůli nedostatku důkazů.

 V srpnu 1987 proběhl soud se dvěma zbývajícími obžalovanými, Jello Biafrou a Michaelem Bonannem, bývalým manažerem labelu Alternative Tentacles. Porota je zprostila obvinění v poměru 7 : 5. Místní žalobci Michael Guarino a Ira Reiner se pokusili o obnovení procesu, ale hlavní prokurátorka Isacoffová to nepovolila. Bohužel album bylo stejně na mnoha místech staženo z prodeje.

 Biafra pak o případu hovořil po rozpadu kapely v talkshow Oprah Winfreyové.

V závislosti na soudním procesu a nezájmu mainstreamových médií začíná také v kapele narůstat deziluze z undergroundové scény jako celku. Hardcorová scéna, která bývala útočištěm svobodomyslných intelektuálů a nonkonformistů, začala přitahovat narůstající počet jedinců, kteří si chodili na koncerty jen vybíjet svou agresi.

 21. února proto znechuceni svými vlastními fanoušky a punkovou scénou celkově, odehrávají poslední koncert.

 V listopadu 1986 pak vychází jejich poslední řadové album Bedtime for democracy. To má kreslený obal, který znázorňuje sochu svobody v obklíčení nacistů, ku-klux-klanu, zkorumpovaných politiků, fízlů, médií atd.

 Hudebně je album opět skvělé, obsahuje hodně výborných věcí jako třeba One-way ticket to Pluto, Take this job and shove it, Hop with the jet set, Dear Abby a mnoho a mnoho dalších. Ono mít od Dead Kennedys jednu oblíbenou desku jednoduše nejde, jsou prostě dobrý všechny...  

 V prosinci kapela oznamuje konec činnosti a její členové se vrhají na sólovou dráhu. Z Biafry se stává „kazatel“ svých vlastních politických názorů, vystupuje v různých talk shows a vydává několik desek mluveného slova.

DK dnes...

Jello Biafra 2010

 Roku 2001 se dali Dead Kennedys bez Jello Biafry opět dohromady a objeli celý svět. Vzhledem k tomu, že nynější sestava kapely za dvanáct let nenahrála snad jediný nový song a za celou dobu vydala jen nějaké dva živáky ze sedmdesátých a osmdesátých let, tak si o nich myslím svoje. No, ale on Jello Biafra je taky asi pěkný pako…

Dobrej rozhovor s J. Biafrou (AJ)

 Dead Kennedys pro mě prostě vždycky bude parádní kapela, která je naprostý základ pokud posloucháte punk rock a která hrála od roku 1978 do roku 1986…