Hüsker dü

Kdysi, tak v roce 1997, jsem měl od někoho nahranou kazetu. Už nevím co na ní bylo, ale jako dohrávka jedné ze stran, bylo pár songů od kapely, s podivným názvem "Hüsker dü". Ten název mě celkem fascinoval, takže jsem čekal, co z toho vlastně vyleze. No, tenkrát mě to zklamalo. Znělo mi to jak nudnej, vesnickej heavy metal, a myslím že jsem to pak i něčím přemazal.

 Nedávno jsem si na tuhle kapelu nějak vzpomněl, stáhl si celou její diskografii v mp3, a za dva dny si jí celou poslechl. A tentokrát mě překvapili příjemně. Prvních pár nahrávek je klasickej US hardcore osmdesátých let, jako třeba "7 seconds", "Reagan Youth". nebo "Negative Approach". Pak jsem se dostal k oficiálně druhý studiový desce "Zen arcade" z roku 1984, která mi skoro vystřelila mozek z hlavy. Pár songů klasika US/hc, pár bych klidně přirovnal ke starým "Stromboli" Michala Pavlíčka, pár jich je čistá psychedelie, pár je pop, a celý dohromady to není vůbec nuda. Až na tuhle dvojdesku narazím na vynilu, tak po ní okamžitě hrábnu, stejně jako po těch starších. Novější desky jsou o hodně slabší, ale pořád to jde, i když už je to spíš takovej alternativní rock a občas i ten nudnej, vesnickej heavy metal. Myslím že na tý kazetě jsem měl něco z těch novějších...

No, v každým případě jsem se rozhodl o nich něco vyhledat, a podělit se o to tady.

Takže "Hüsker Dü" vznikli roku 1979, ve městě Saint Paul v Minnesotě, na Středozápadě USA. Původně hráli ve čtyřech, pod jiným názvem a s klávesama. Hráli hlavně covery, nějakej klasickej rock a spoustu věcí od "Ramones" (s klávesama!). Klávesáka pak vyrazili, a

1981

změnili jméno, podle v té době prý v USA populární stolní hry, "Husker Du". Což v Dánštině
a Norštině údajně znamená "Pamatuješ si?". Tenhle název zvolili, aby se odlišili od spousty v
tý době hrajících kapel s názvy, ve kterých bylo samé "Social-Red-Youth-Dynasty-Brigade-
Distortion".

Jako trio, ve složení Bob Mould: kytara a zpěv, Greg Norton: basa, a Grant Hart: bicí a zpěv,
začali roku 1980 pravidelně koncertovat v Minneapolis a jejich hudba se vyvinula v rychlej,
divokej a zemitej hardcore punk. V tý době taky přitáhli pozornost punkových matadorů jako
Grega Ginna z "Black Flag" a Jello Biafry z "Dead Kennedys", kteří jim pomohli představit se
novým fanouškům. Později také u Ginnovo labelu "SST records" vydali pár desek.

Roku 1981 začala kapela vydávat singly, u napůl jejich vlastním labelu "Reflex Records". O
rok později vydali živou nahrávku "Land speed record" a v roce 1983 ještě "Everything falls
apart", které byly obě přijaty velmi dobře.

Roku 1983 také vydávají za pomoci kapely "The Minutemen" mini album "Metal Circus",
které naznačuje, kterým směrem se chtějí nadále ubírat. Příklon k melodičtější hudbě a
tzv "college rocku" jim zajistil pozornost spousty univerzitních rádií, za což mohla zejména
Hartova píseň "Diane".

zleva: Norton, Hart, Mould

V této době se také kapela začíná chtít vymanit ze škatulky stylu hardcore. Bob Mould v
jednom rozhovoru pro fanzin "Matter" říká, že chtějí zkusit něco většího a jinýho, co bude
úplně mimo punk rock a podobně. A tak následující rok, 1984, spatří světlo světa dvojalbum
"Zen Arcade".

"Zen Arcade" je konceptuální dvojalbum, sledující osudy mladíka opouštějícího domov a
čelícího drsnému a neodpouštějícímu světu. Album si svou koncepcí i zpracováním vysloužilo
pochvalné kritiky i v mainstreamových médiích a pomohlo kapele najít další posluchače
mimo punkovou komunitu. David Fricke v recenzi pro "Rolling Stone" poznamenal že
v "Zen Arcade" se hadcore přiblížil opeře tak, jak je to nejvíc možné... Label SST nepočítal s
takovým zájmem, takže nechal vylisovat málo kusů desek "jenom mezi 3500 - 5000ks" :-),
takže bylo vyprodáno hned po začátku promo turné, a pak nebylo několik měsíců k sehnání,
což kapelu samozřejmě moc nepotěšilo.

Půl roku po "Zen Arcade", na začátku roku 1985, vychází další album, "New day rising",
a později během téhož roku, ještě "Flip your wig". Tato alba jsou už na můj vkus příliš
alternativní, ale pořád je to zajímavá muzika. Jen na ní musíte mít zrovna náladu.

Během nahrávání "Flip your wig" oslovil skupinu major label "Warner brothers". Po
domluvě, že jim nikdo nebude zasahovat do tvorby, ani způsobu natáčení, na nabídku celkem
logicky přistoupili a roku 1986 vydávají desku "Candy apple gray". Bylo to první album
"Hüsker dü", které se umístilo v "Billboard top200", ale navzdory propagaci v rádiu i na
MTV, se nevyšplhalo výš jak na 140.místo.

Během tour k propagaci "Candy apple gray" spáchal sebevraždu jejich manažer David Savoy
a kytarista Bob Mould převzal jeho povinnosti, což vedlo ke zvýšení napětí mezi ním a
Grantem Hartem. A to byl pomalý začátek konce.

1987

Kapela se rozpadla po koncertě v Columbii, během turné k novému dvojalbu "Warehouse:
Songs and stories", v roce 1987. Hart se snažil odvyknout heroinu a nebyl na pár koncertech
schopný hrát, takže Mould zrušil zbytek tour. Hart o čtyři dny později odešel z kapely a to byl
konec.

Bob Mould později řekl, že rozpad "Hüsker dü" byl "o třech lidech, co šli svojí cestou",
poukazujíc na závislost a nový vztah Granta Harta, Nortonovu svatbu a otevření restaurace a jeho vlastní léčení z dlouholetého alkoholismu.

Po rozpadu kapely ještě vyšlo album "The living end" poskládané z živých nahrávek. Bob
Mould později řekl, že tohle album nikdy neslyšel...

Mould a Hart pak stále hrají, každý zvlášť, a basák Norton si otevřel s manželkou rodinnou
restauraci "The Nortons" v Red Wings v Minnesotě. Později se rozvedli a restaurace je teď zavřená. Norton se prý vrátil k hudbě...

"Hüsker Dü" jsou určitě jedna z nejzajímavějších kapel v historii alternativního rocku celkově.
Přirovnal bych je možná trošku k "Fugazzi", ale tohle srovnání značně pokulhává. A i když
sami nikdy slavní nebyli, tak ovlivnili spoustu budoucích hvězd, namátkou "Pixies", nebo
"Nirvanu".

Většina informací převzata z anglické wikipedie, kdo chce vědět víc, ať se vyzbrojí nějakým
světovým jazykem a použije google. V češtine si myslím nenajdete nic jiného než tenhle můj
výplod.